Když jsem se v pětadvaceti přestěhovala na Ålandské ostrovy v Baltském moři, mezi Švédskem a Finskem, ocitla jsem se v úplně jiném světě. Z umělecké školy jsem zamířila rovnou do krajiny, kde zimu určuje sníh, vítr a moře a kde si příroda na nic nehraje.

Byla jsem daleko od domova, od rodiny i od všeho, co jsem znala. A právě tam, mezi skalami a lesy, jsem jednoho dne objevila ostružiny. Stejné, jaké jsem znala z dětství a z naší chalupy v Železných horách. V tu chvíli se mi dva vzdálené světy nečekaně propojily.

Ostružiník není žádná křehká rostlina. Má trny, zarůstá všechno kolem sebe a jen tak něčeho se nezalekne. Dokáže se uchytit i tam, kde jiné rostliny nemají šanci. Právě jeho houževnatost mě přivedla k vytvoření kolekce Berries. Chtěla jsem tuhle vlastnost zachytit ve šperku. Aby ostružina nebyla jen ozdobou, ale také malou připomínkou vlastní síly.

Kolekce Berries vznikla, když jsem do Skandinávie odcházela za láskou. O třináct let později, po rozvodu a návratu do Čech, vznikl prsten Sama sobě. Jeden šperk na začátku, druhý na konci mé skandinávské životní etapy. A mezi nimi celý kus mého života.

Berries mi ale zůstaly. Šperky, které jsem tehdy vytvořila, mě provázejí dodnes. A stejně jako ostružiny, které se dokážou znovu uchytit i v nehostinné krajině, jsem se i já musela naučit začít znovu.

Právě to bych chtěla předat každé ženě, která některý z těchto šperků nosí. Kousek houževnatosti, kterou v sobě máme, i když na ni občas zapomínáme.